podělím se o čerstvou zkušenost, jak není jednoduché udat nalezenou želvu
5.7. jsme našli na zahradě malou želvu zelenavou (70mm, 69g). Měla kliku, nevšimnout si ji zrovna u záhonu, skončila by za chvilku v sekačce, mířila přes trávu k pruhu jetele a pampelišek, co tam máme pro morče
Obíháme sousedy v nejbližším okolí, nikomu nechybí. Nicméně je státní svátek, na dva domy jsme se nedozvonili, Lepíme tedy letáky a stále nic. První pracovní den volám na OŽP MHMP na CITES registrace, že jsme našli a chtěli bychom najít majitele a odevzdat. Odpověď byla, jestli si ji můžeme nechat alespoň 2 týdny u sebe, že se majitel určitě v okolí najde, nechtěli poslat ani fotku ani kontakt. Tak OK. Mezitím načítáme, co a jak, tak měníme seno a písek za hlínu, později i vlhčíme, přidáváme aspoň sépiovku. Prostě takový rychlokurz chovu želv. Po 2 týdnech další telefonát na OŽP, tentokrát, že se podívám, jestli v okolních ulicích někdo registrovanou želvu nemá. Nic. Prý si ji máme nechat dále, žádnou ztracenou hlášenou nemají. Protože jsme si na ni začali zvykat až nebezpečně moc
, bylo potřeba to nějak rozseknout. A prý, jestli ji nechceme, tak volat 156. OK, třeba mají oni hlášenou ztrátu. Přijeli, naložili želvičku do velkého kbelíku a sepisují. Když řeknu, že v případě, že by se nenašel majitel, tak máme zájem, přichází od MP zajímavá nabídka: Počkejte, tak já to roztrhám, zapíšu že zvíře mezitím uteklo a nechte si ji. S těžkým srdcem ji necháváme odvézt, ať má šanci vrátit se ke svému majiteli. Před odvozem ji pro svoji zvědavost dávám ještě na váhu a za ty 2 týdny přibrala 3g Takže řešit nálezy oficiální cestou není tak jednoduché, jak to v článku na tomto webu vypadá
