Pěkný den všem čtenářům fóra. Chovám nyní dvě želvičky T. Horsfieldi(stepní/čtyřprsté) - 1,5 roku (100g) a 0,5 roku (19g) a nemohl jsem si nevšimnout agrese ze strany starší želvičky. Hned první setkání bylo drastické a starší kousala mladší do hlavy … pokusy o okusování se opakovaly. Jako kárné opatření jsem dal agresora „zchladit“ do misky s vodou. Mladší želvička si drží odstup a snaží se starší vyhýbat.
Měl bych několik otázek na zkušenější chovatele:
Může starší želva způsobit mladší takovou újmu na zdraví že by zahynula?
Může mladší želva být v takovém stresu ze šikany staršího že by zahynula? (nyní normálně žere)
Je možné želvy „vychovat“ tak aby na sebe neútočily? Nebo jediná možnost je oddělený chov?
Předem Vám děkuji za nápady, odpovědi.
Diskuzní fórum Suchozemská želva
Přejít na web euzelva.czTémata bez odpovědí | Aktivní témata
Všechny časy jsou v UTC+02:00
Větší agresor
Re: Větší agresor
1. Starší želva (pravděpodobně podle chování samec) samozřejmě může mladší způsobit nepříjemná poranění, která by v krajním případě mohla končit úhynem.
2. Totéž co u prvního bodu. Želvy jsou stresu různě odolné, a pokud jsou hodně stresovány, většinou vyhledají chladný kout, kde "zaparkují" a dělají, že v tráriu nejsou. Tento druh sice není na stres náchylný tak, že by způsoboval úhyn, ale opět v krajním případě...
3. Nelze, nejlepší metodou je oddělený chov, minimálně do doby, než budou mít želvy +- stejnou velikost a hmotnost, pak je můžete skusit dát k sobě.
2. Totéž co u prvního bodu. Želvy jsou stresu různě odolné, a pokud jsou hodně stresovány, většinou vyhledají chladný kout, kde "zaparkují" a dělají, že v tráriu nejsou. Tento druh sice není na stres náchylný tak, že by způsoboval úhyn, ale opět v krajním případě...
3. Nelze, nejlepší metodou je oddělený chov, minimálně do doby, než budou mít želvy +- stejnou velikost a hmotnost, pak je můžete skusit dát k sobě.