Diskuzní fórum Suchozemská želva

Zdravím všechny. Něco pro odlehčení: jaký je podle vás typický majitel želv(y), jakých povahových rysů, jsou želvičkáři něčím charakterističtí? Ovšemže chápu, že co člověk - to originál, ale přece jen to jednomu nedá. Někdo rád holky, jiný vdolky a úspěšný chov želv také vyžaduje určité povahové předpoklady. Tak sem s tím!

Ve většině případů pouze ten kdo má všeobecně rád zvířata

To ano musí mít rád zvířata, ale jsem majitelkou andulky, peruánského morčete, psa a teď želvičky a můžu Vám říci, že kvůli žádnému zvířeti jsem takto neplašila, jestli má správnou teplotu, vlhkost, jestli neměkne....ale dnešním dnem můžu říct, že se to o 80% otočilo, že už to beru skoro s ledovým klidem, každým dnem poznávám želvu a její chování a zas tak složité to není, chce to cvik....a věřím tomu, že jak ji nebudu mít doma na očích a bude venku, tak to nebudu řešit už vůbec nohy na stole a pohoda, klídek, lehárko....želva se postará sama Musím uznat, že se začátku jsem byla fakt na ťafku, jak jsem plašila
Ještě bych to doplnila tím, že pravý želvičkář se nebojí zodpovědnosti na táááák moc dlouhou dobu....malá už je s tím smířená, že podědí želvíka, takže jsme z ní udělali rodinné dědictví

Možná mě teď tak napadlo, že želvy chovají většinou takoví lidé, co raději investují peníze do želv než do sebe, protože na želvách se nedá šetřit, protože pak se to projeví jinde. Takže pravého želváka bych viděla na člověka, který se pro zvířata rozdá, raději peníze investuje do nich než do sebe a člověka, který čas nejraději tráví studováním jejich chování, péčí o ně, získáváním nových informací....teď mi tak vyšel pravý želvák pan Junek tím nechci šplhat Já jsem teď taky v tom stádiu, že veškeré peníze jdou do želvy a ležím věčně u terárka...rodina trochu šílí , ale je to záliba.... čas u nich letí moc rychle

To máte pravdu. Kolik už jsem dala peněz..... Ale jsem si jistá, že jsou obě spokojené a to je hlavní. A nejlepší odměnou pro mě je, když Amálka hned přiběhne jak nás u terárka vidí a nebo krásně vytahuje hlavičku a nechá se po ní hladit. Bohužel Agátka se ještě dost bojí, už na ni není tolik času jako kdysi na Amálku (kdy jsem ještě chodila do školy), takže je to u ní pomalejší. Ale už taky zvědavě přijde, protože tuší novou várku jídla Ale moje přání je, aby byla tak ochočená stejně jako Amálka, takže se s ní budu "mazlit"

Tak to je krásné, my ji máme teprve od konce dubna, ale už je vidět pokrok, ze je úplně jiná. Snad bude taky taková a ne nějaká protiva

Typický želvičkář, čili želví člověk - no mít rád zvířata, to určitě, ale je to obecný předpoklad. Mám ráda zvířata všechna, ale třeba psa či rybičky nebo andulku, bych si sama nikdy nepořídila. Raději klidné a pohodové zvíře, jako je právě želva. Želva je podle mne klidný, rozvážný, inteligentní tvor, který když si na svého majitele zvykne, je i velmi mazlivý. Alespoň moje želvy - jen co vkročím do výběhu, už za mnou lezou a natahují krk, neb se chtějí drbkat na hlavě a pod. Přijdou si samy, vůbec je nemusím nějak složitě nahánět. Taky mne baví jen tak si k nim do výběhu sednout a sledovat je. Nic nedělat, nad ničím nepřemýšlet, prostě takový půl hodinový relax. Je to prostě kouzlo želví osobnosti - pokud vás okouzlí, jste želví člověk, podobně jako někdo miluje hady či rybičky. Tak asi tak nějak.