Diskuzní fórum Suchozemská želva

Dobrý den,

začal jsem uvažovat o pořízení suchozemské želvy.
Nemám žádnou zkušenost se želvami ani s jinými plazy, ani s obojživelníky, ani s jinými terarijními zvířaty nebo čímkoliv podobným.

Načetl jsem si různé zdroje,
a i tak mám několik dotazů; budu moc rád za odpovědi.

Mé dotazy se dají shrnout do dvou okruhů:

1) Celoroční venkovní umístění želvy, (ne)péče o želvu
2) Povaha želvy a její vztah k člověku

----------------------

0) Celková situace - základní info:

Mám zkušenost hlavně se psy, ale aktuálně nemám chuť si pořizovat nového parťáka s vědomím, že se s ním za 10 až 15 let budu zase loučit.
Možná někdy v budoucnu zase neodolám, ale pokud si ke mně nějaké štěně někdy najde cestu, tak si ho vychovám, aby pes želvě neubližoval.
Vyhovuje mi představa, že želva si poradí i beze mě, po fyzické i psychické stránce - tedy že se sama nažere a že se jí nebude stýskat, když na ni nebudu mít čas; že to pro mě nebude takový závazek, pokud jde o intenzitu a frekvenci péče.
Jsem schopen a připraven želvě poskytnout hodně přírodní podmínky a slušnou plochu.
V rámci těch, které umějí být v českých podmínkách, bych preferoval spíše velký druh, i pro jeho bezpečí (sežrání něčím).
Nechci zakládat chovnou stanici, chtěl bych prostě jednoho jedince, anebo pokud by jednomu bylo smutno, tak třeba dva.
Nechci žádný extrémní exotický náročný drahý druh.

Z toho, co jsem načetl, to vypadá,
že by asi byla vhodná želva vroubená - testudo marginata;
ideálně asi ve velké formě.

Zdá se mi, že její představa by se asi mohla potkat s mojí představou.
Jsem otevřen i korekci a návrhu jiného druhu; proto se ptám.
Ale nechci pořizovat žádnou drahou exotiku, chci volit z běžných druhů nenáročných co do péče i co do pořizovací ceny.
I kvůli pořizovacím nákladům; i pro snížení rizika, že mi nějaký kolemjdoucí ukradne mého kámoše/souseda pro jeho tržní cenu.
----------

Teď tedy ty dotazy:

1) Umístění, podmínky:

Je pro želvu v pořádku moje představa, že bych ji nechal celoročně venku?
ČR, 450 m nad mořem,
velmi slunný pozemek, slunce od rána do večera,
ze severu chráněn lesem.
Přístřeší, úkryt před poledním sluncem bych želvě vybudoval.
Krom toho do budoucna počítám i s různými keři.
Travnatá část zahrady, když odečtu možné budoucí kůlny a záhony, může zbýt až cca tisíc m2.
Sekačka a křovinořez jsou pro mě sprostá slova, zhruba v červnu trávu zkrátím kosou, možná okolo sprna-září ještě jednou,
a výsledek mého kosení je těsně po zkrácení vyšší než to, kam běžní sekačkoví lidé trávu vůbec nechají vyrůst těsně před sečením.
V té trávě roste nějaké luční kvítí; a i když např. pampelišky částečně sníme a vypijeme se ženou, tak nějaké zbydou i pro želvu.
V podstatě je ta zahrada taková maličká louka.

Můžu želvu v takových podmínkách nechat, ať se sama pase, a vůbec ji nekrmit?

Platí to i v zimě, že želva se zahibernuje a vydrží spát až do jara, než bude mít čerstvou trávu,
takže jí nic k jídlu nebudu muset dávat nikdy, ani přes zimu?

Jak velký musí mít želva svůj výběh, kde bude trvale a neomezeně, aby to fungovalo zcela bez mé donášky krmiva i bez pravidelného vypouštění želvy mimo výběh?

Když budu na zahradě a budu moci po želvě trochu koukat, tak ji můžu pustit i mimo výběh, ale chtěl bych, aby na tom nebyla závislá, aby ji sama uživila plocha, na které bude trvale.

Počítám s tím, že jí předem zajistím boudičku a nějaký další stín/úkryt (dočetl jsem se, že to chce předem, aby pak neměla změny),
a že jí pak budu občas doplňovat/měnit vodu na koupání a pití,
ale jinak bych k ní chtěl přistoupit bezúdržbově a nechat ji, ať se o sebe postará a žije si přirozeně venku.
Abych za ní mohl zajít, když budu chtít, ale aby beze mě nestrádala.

Dočetl jsem se, že kočky želvě neublíží, ale že kuna nebo krysa by mohla.


Myslím, že by to chtělo co největší želvu, ale pochopil jsem, že při mé představě bezúdržbového celoročního pobytu venku to musí být Testudo.
A z těch Testudo je největší asi Marginata, asi největší evropská želva,
která je asi navíc zvyklá i na 2000 m n.m., což pro můj účel vypadá velmi dobře.

Velikostí a odolností proti sežrání predátorem by byly ideální Geochelone, ale pochopil jsem, že ty jsou z Afriky a teplomilné,
a pro můj záměr celoročního pobytu venku v ČR tedy nepřipadají v úvahu.

Navíc želvy Testudo se mi i visuálně víc líbí, že jsou takové "normální",
že nejsou zbytečně exotické jako třeba G. Paprsčitá nebo Hvězdnatá;
ale to není hlavní, hlavní je, aby se daná želva v daných podmínkách cítila dobře.

Dá se nějak tomu ohrožení želvy ze strany jiných zvířat předejít?

Na zahradu se nám často zatoulají sousedovic slepice, nebude to v souvislosti se želvou problém?
Výjimečně k nám může od sousedů zaběhnout cca 25kg pes, může želvu vroubenou (nebo jinou vhodnou pro můj záměr) ohrozit?
Možný je i příchod vlků, sice zatím mají dostatek srn v lese a v širším okolí občas napadají ovce, ale jejich příchod na zahradu není vyloučený - je to nebezpečí pro želvu?
Totéž asi platí i pro lišku nebo cokoliv jiného, co může přijít z velmi blízkého lesa.
Pokud by si ke mně ještě někdy v budoucnu našlo cestu nějaké štěně, tak to bych si snad vychoval, aby želvě neublížilo,
ale všude v okolí jsou spousty zvířat, na která nemám vliv, a v podstatě kterékoliv se za určitých okolností může na zahradu dostat.

Nemůže menší želvu ulovit nějaký pták?

Když bude mít želva volný pohyb na větší ploše, nebude hrozit, že na ni já nebo manželka při pohybu po zahradě někde v trávě šlápneme?

Může mi želva na zahradě zlikvidovat zeleninu nebo ovocné keře nebo živý plot, když k něčemu z toho bude mít přístup?
Četl jsem, že v přírodě ukusuje ode všeho jen trochu, nic nelikviduje úplně, ochutná a jde dál, ale nevím, jak to je na omezené ploše, kde toho neroste tolik, když nemůže jít někam jinam?

Nechci zakládat chovnou stanici, počítám s jednou želvou jako občasným společníkem (nebo se dvěma, pokud by jedné želvě bylo smutno),
takže mi nevadí, že venku se v našich klimatických podmínkách nevylíhnou z vajec mladé želvy.
(I když při stávajícím oteplování... abych se pak nedivil, že mám na zahradě více želv, než jsem čekal.)

Když jsem si pročetl různé problémy, které majitelé želv řeší, tak mi trochu přišlo, že nejčastější potíže plynou ze simulování vnějšího prostředí uvnitř (umělé topení, svícení a UV-B; roční doba a denní doba; pestrost stravy);
a někde jsme zahlédl přímo formulaci, že v případě péče o želvy může být méně i více. A že občas želva uteče, neplánovaně přezimuje venku, a pak se na jaře objeví živá a zdravá.
A u vroubené někde psali, že žije i ve 2000 m n. m. a je zvyklá i na chladno v létě.
Tak mě to docela naplňuje nadějí, že by ta moje představa "celý rok na zahradě a nechat ji tam pást" mohla fungovat?

-----------

2) Mentalita želvy:
Nemám zkušenosti s terarijními živočichy, plazy, apod., a rád bych si udělal představu o vztahu člověka a želvy.
Počítám, že je slabší než u psa a silnější než u akvarijních rybiček ...což je hodně široké rozmezí.

Jak želva na svého majitele reaguje?
Četl jsem, že samci některého druhu přímo vyhledávají kontakt se svým člověkem.
Jak je na tom ta vroubená želva, která by asi byla vhodná pro samostatný pobyt na zahradě - ta se s člověkem nějak skamarádí?
Dá se vztah želvy k člověku nějak přirovnat třeba ke vztahu andulky k člověku?

Našel jsem tvrzení, že želva necítí dotek na krunýři, i naopak to, že pohlazení po krunýři cítí. Jak je to?

Četl jsem, že želva slyší lidský hlas, ale četl jsem i to, že slyší jen hluboké tóny a neruší ji televize, tak nevím - reaguje na lidskou řeč?
Pokud lidský hlas slyší, naučí se rozpoznat svoje jméno a příp. nějaká další častá klíčová slova, anebo slyší jen melodii/zvuk?
Reaguje nějak na intonaci, dikci, apod?

Tuším správně, že i když želva slyší hluboké tóny, tak ona sama je němá?
Když se např. nějakou nehodou převrátí na záda a nedokáže se postavit na nohy, nebo bude z jiného důvodu potřebovat moji asistenci,
tak mi to umí nějak signalizovat, nějak zvukově mě přivolat, anebo žádnou takovou možnost, jak spustit poplach, nemá?

Asi se jeví jako rozumné, abych se podle odpovědí na výše uvedené otázky případně zajel k někomu na želvu podívat,
abych zažil na živo, jaké je to zvíře, a neposuzoval to jen přes internet.

--------------


Na želvě mě zaujalo, že je to společník, se kterým se člověk nemusí po 15 letech soužití loučit,
a o kterého se navíc ani nemusí příliš starat, a kterému není smutno z toho, když člověka nějakou dobu nevidí.
Ale nevím, na kolik to ještě je něco jako společník?

Je mi jasné, že při pobytu venku a hibernaci na pár měsíců zmizí,
a dočetl jsem se, že často o želvě majitel pár dní neví ani v létě, když je dobře schovaná i v malém výběhu nebo když se zahrabe,
to obojí beru na vědomí (v tom je to asi trochu něco jako toulavá kočka, jen jde časově ještě dál) ;
Někdy nebudu mít čas já na želvu, jindy zase želva na mě, to je fair.
Ale nevím, jak moc je kontaktní a jak reaguje na svého konkrétního člověka ve chvíli, kdy se zrovna želva a její člověk potkají?


Je reálná celá ta moje představa, že želvu celoročně nechám, ať si ve vymezeném prostoru (jak velkém?) dělá co chce,
a od jara do podzima, když nebude někde zahrabaná, se na ni občas přijdu podívat, příp. jí budu zajišťovat vodu,
a příp. u ní v letních měsících občas posedím?

Trávy máme snad dost a nějaké byliny se v ní také najdou, tak by asi mohla být spokojená;
nevím, jestli by želva trávu i nějak viditelně zkracovala jako ovce (s tím, že na rozdíl od ovce asi nemusí být v zimě při venkovní hibernaci uměle krmena),
ale to nakonec není důležité, funkci želvy bych chápal hlavně jako příležitostného společníka, který ode mě nic nechce,
který využije trávník na zahradě pro svůj život,
a kterému nebudu chybět, když se nějakou dobu neukážu.
Prostě že by to byl takový kolega, který by byl se mnou, když se objevím na zahradě, a mlčky by tam se mnou byl a do ničeho mi nemluvil, když se tam posedím jen tak, anebo tam budu pracovat na notebooku.
A aby se třeba nechal pohladit, a nějak se mnou interagoval, když přijdu; ale přitom by se obešel i beze mě.

A jestli by želva prováděla i přírodní zkracování trávy, jako to u jiných dělají ovce, to už by byl jen bonus.


-------------
Děkuji za odpovědi.

Pokud chcete želvu pro celoročně venkovní chov, tak musíte volit z evropských druhů, jak jste již správně podotkl. T. marginata je z nich jednoznačně největší a nejimpozantnější želva. Želvu vroubenou lze chovat celoročně venku se zimováním, dokonce je to pro ni i vhodné. Jen u mláďat je vhodné první a druhé zimování zkrátit, jelikož přirozeně želvy nejsou zvyklé zimovat tak dlouho a tak tvrdě jako v naších podmínkách. Starší želvy se už bez problémů přizpůsobí. Velikost venkovního výběhu není limitována a více je lépe. Myslete však také na to, že budete muset občas želvu najít, což na velké ploše je leckdy problém. Nicméně dospělá marginata se hledá podstatně lépe než mládě T. hermanni... Výběh musí být samozřejmě ohrazen (nestačí plot zahrady). U mláďat se kvůli predátorům doporučuje shora pletivo. Ve venkovním výběhu prakticky spočívá vaše povinnost ve výměně vody a případně v krmení. Pokud má želva dost volně rostoucích bylin, tak si krmení najde sama, pokud ne (sucho, málo bylin...), tak musíte želvě dodávat z externích zdrojů. Ale není to nic náročného, jedna želva toho moc nesní a pokud máte velký pozemek, tak tam jistě něco pro jednu želvu najdete. Želva se ve venkovním výběhu sama zazimuje, nicméně pak musíte zajistit vhodné podmínky pro přezimování. U nás stále ještě mohou teploty poklesnout dost pod nulu (hlavně v noci), takže nekontrolované zimování by bylo až příliš riskantní. Želvu tedy musíte přenést do zimoviště (např. sklep), kde jsou vhodné podmínky, případně lze temperovat boudu tak, aby v ní byla teplota vždy nad nulou.

Co se predátorů týče, nejnebezpečnější je patrně pes. Může být i vychovaný, ten pes to často ani nemyslí zle, jen si myslí, že je želva hračka a při "hraní" ji poraní nebo někam přenese a želva uteče. Kočky nebezpečné nejsou, o želvy nejeví absolutně žádný zájem. Kuny a lasice mohou být někdy nebezpečné, ale zase bych to neviděl tak černě - kuna si vybírá zejména teplokrevné živočichy, želva mívá v noci teplotu blízkou k teplotě okolí a pro kunu je tedy neatraktivní kořistí. O napadení liškou nebo vlkem jsem nikdy neslyšel. Ptáci jsou problém hlavně u mláďat, dospělou želvu už naši ptáci neuloví (i z důvodu, že vyhledávají zejména na základě teploty - velká želva s proměnnou teplotou těla je nezajímá). Slepice ale mohou být problém, dost často se mohou chovat agresivně a želvu poranit. Pokud se jedná o poranění člověkem, tak jsou to také časté úrazy - želví krunýř nevydrží, když na něj došlápne dospělý člověk.

Pokud se jedná o vztah želvy a člověka, tak je to dost individuální. Obecně bych řekl, že samci jsou více komunikativní, než samice. Samice jsou bojácnější, chtějí svůj klid a hledí si svého. Samci většinou přijdou, když mě uvidí, nechají se pohladit po hlavě (resp. dovolí mi to). Na hlas reagují, ale na jméno neslyší. Svého chovatele si želvy pamatují (moje želvy mi dovolí, abych se dotýkal jejich hlavy i slabin, cizímu člověku toto v žádném případě nedovolí). Nicméně vše záleží i na nátuře jedince (mám i samce, který se mnou odmítá jakkoliv interagovat). Želva sama se nijak zvukově neprojevuje, až na období páření. Jediný zvukový projev je zasyčení, když se jí něco nelíbí (například manipulace).

Zřejmě jsem svou odpovědí neobsáhl všechno, protože dotaz je rozsáhlý, takže kdybych něco vynechal, ptejte se klidně dál.

Tak než jsem stačil zareagovat je tu odpověď, díky Mirku. Každopádně s dovolením dám na web, protože to prostě stojí za to
Může to dalším chovatelům pomoci v rozhodování, zda želvu ano nebo ne

To, že šlápnutí člověkem může želvu ohrozit, trochu hatí představu o velkém výběhu, aby se jí tam něco nestalo;
asi by teda spíš bylo lepší ji přecejen nechat na menší ploše, a na tu velkou ji občas pod dohledem vypustit.
Ostatně asi i kvůli překrytí shora, kvůli ochraně před predátory, dokud želva bude malá.
Jak velký výběh jedna marginata v prvních pár letech života potřebuje?
A kolik let potřebuje nad sebou ochranné pletivo (při pobytu venku a zimování, když roste pomaleji než v terárku) ?

Když mladou zimující želvu na jaře probudím, nebude jí pak zima?
Asi ji v tu chvíli budu muset krmit koupeným zelím, to se dá zvládnout, ale co teplota prostředí?
Když ji na zimu přenesu do sklepa, až venku sama usne, tak ve sklepě bude potřebovat jak velký prostor? Jen nějakou krabici o trochu větší než ona?
A když se v tom sklepě náhodou sama probudí, asi zavřená třeba v krabici, nepojde tam hladem a zimou?
(příp. stresem, že je uvězněná; nebo pádem, pokud se prokouše ven; nebo když ji nechám dole, nesežere ji tam něco?)

Když reaguje na hlas, reaguje na intonaci?
Čili, pozná, že ji rád vidím; a naopak, pozná, že mi vadí, co teď právě dělá (např. když se mi pustí do zeleniny na záhoně, bude utíkat z vymezeného prostoru, apod.)?

Cítí pohlazení po krunýři, nebo ne?
(Konkrétně ta marginata; protože jsem viděl tvrzení že ano, i že ne, tak to možná závisí i na druhu želvy.)

Může mi želva na zahradě zlikvidovat zeleninu nebo ovocné keře nebo živý plot, když k něčemu z toho bude mít přístup?
Četl jsem, že v přírodě ukusuje ode všeho jen trochu, nic nelikviduje úplně, ochutná a jde dál, ale nevím, jak to je na omezené ploše, kde toho neroste tolik, když nemůže jít někam jinam?

Díky.
(Sice se trochu bojím, aby mě nezklamalo, že to oproti např. psovi je výrazně studenější čumák, ale zatím pořád nevím, jestli želvu pořídit, nebo ne, čili to zatím je pořád ve hře.)

Přesné rozlohy výběhu vám nikdo neřekne, jelikož zde platí ono pravidlo, že čím větší, tím lepší. Každopádně výběh 2x2 metry se dá ještě uhlídat (zakrytí, nalezení želvy). Samozřejmě toto záleží na vašich možnostech. Pletivo je potřeba u mláďat hlavně z důvodu ptáků. U větších želv je už nepravděpodobné, že by se je nějaký pták pokusil lovit. U želv kolem 10 cm v plastronu já pletivo třeba už neřeším.

Želvy zimují velmi tvrdě, metabolismus je utlumen na nutné minimum. De facto by se tento stav dal popsat jako hranice života a smrti (což je mimochodem u plazů velmi fascinující). Nicméně hladem ani zimou neuhyne. Želva si tvoří tukové zásoby nutné pro pokrytí energetické potřeby v průběhu zimování. Samozřejmě, může se např. že zdravotních důvodů stát, že želva zásoby nemá a nemá pak energii na probuzení a uhyne. Bohužel takto se to děje i v přírodě. V chovu v zajetí se tomu dá částečně předejít kontrolou zdravotního stavu a kondice želvy (oslabené jedince ve zhoršené kondici nezimujeme... je lepší přijít o jedno zimování než o želvu). Želva se rovněž během zimování příliš nepohybuje, stačí tedy bedýnka, do které se pohodlně vejde + nějaký prostor navíc. Pokud by se želva probudila a byla dále ve tmě a zavřená, je to stres. Nicméně probouzení je velmi pozvolný proces, nemusíte se bát, že byste to propásl. Orientovat se můžete i podle teploty. V teplotách pod 10 stupňů se želva samovolně neprobudí, není to fyziologicky možné.

Na jaře po vyzimování želvě zima nebude. Želvy jsou poikilotermní živočichové a tedy je u nich pocit chladu dost relativní pojem. Jejich tělo má teplotu blízkou teplotě okolí, tedy v chladu nejsou aktivní, ale pocit chladu jako lidé (nebo jakýkoliv jiný homoiotermní živočich) necítí.

Na hlas reagují, na intonaci méně. Spíš se leknou zvýšeného hlasu nebo náhlého hluku. Počítejte s tím, že želvu nevycvičíte. Pokud nechcete, aby někam lezla, musíte daný prostor ohradit.

Ano, dotyky na krunýři cítí.

Ano, může zlikvidovat záhon, ale záleží na jeho velikosti. Pokud je to velký záhon, želva ho bude okusovat, ale vzhledem k velikosti bude dorůstat... Jedna želva zase tolik škody neudělá. Nicméně z hlediska krmení není vhodné, aby to dělala. Želvy mají přijímat balastní potravu, nikoli zeleninu nebo ovoce (to pouze doplňkově).