máme dvě želvy zelenavé, rok a 4 měsíce staré. Menší měla poprvé příznaky únavy už na jaře (březen, duben) a několik týdnů chrněla, větší je má až teď. V té době se ta menší prostě zahrabala a chrněla a my jsme poprvé řešili, co s ní. Řešením bylo snižování teplot, ale nedopídili jsme se k žádnému konkrétnímu návodu. Výsledkem bylo, že jsme teploty pod výhřevkou postupně snížili na 30-32 stupňů. Jenže se malá vyhrabala a byla zase aktivní, tak jsme teploty postupně zase zvyšovali až na těch 40 pod výhřevkou. Pak už šly želvy pomalu ven (nemáme stálý výběh, tak holt želvy pendlovaly mezi provizorním výběhem na zahradě a terárkem s letními podmínkami). Od té doby byly želvy velmi aktivní, vypadají zdravě, krunýř mají všude pevný, měly chuť k jídlu atd.
Teď se menší želva zase zahrabala a zase chrní (už něco přes týden). Větší želva ji předtím taky pěkně naháněla, kousala do zadních nohou a pořád si chtěla hrát na tatínka (tak se ani nedivím, že se malá raději zahrabala). Začali jsme zase postupně snižovat teploty, jenže pomalu začala být neaktivní i velká. Teď, kdy je pod výhřevkou maximálně zase nějakých 30-32, tam velká tráví skoro celý den (tedy, teďka svítíme asi 6-7 hodin).
A tak bych se chtěl zeptat, jak by vlastně mělo probíhat to snižování teplot ideálně a jestli máme snižovat dál a prostě donutit velkou spát, přestože se ani nezahrabává? Dnes jsme terárko přesunuli do chladnější místnosti, kde jsou denní i noční teploty asi o dva stupně nižší, než bývaly. Přestože jsme nechali výhřevku stejnou jako včera, vnímám to jako další krok ve snižování teplot. Jak máme dál snižovat a v jaké fázi prostě výhřevku přestat zapínat? Přestat dávat želvě žrát? Kdy?
Moje představa je, že bych ještě týden snižoval teploty pod výhřevkou a pak ji prostě vypnul a želvu ignoroval a tedy "zkusil ji donutit spát". Jenomže fakt nevím, jestli je to dobře. A s tím snižováním teplot, je snížení o jeden stupeň každý 1 až 2 dny moc rychle nebo moc pomalu?

Děkuji,
s pozdravem,
Taiko